Majestas Carolina (49-56)

49 – stanoví právo lesní v království Českém „ O praviech lesuov našich královstvie Českého“, které jsou svou hustotou „dřevie divúcí vysokosti“ v mnohých zemích světa proslaveny Uvádí „obyčej starý“, který zaručuje, že pře o hranici lesa mezi jednotlivými majiteli budou spravedlivě rozhodnuty a nikomu nebude škoda činěna, ani lesa ničeno ( např. je určen počet nutných svědků)

50 – brojí se „proti lesuov rúbaniu“ , neboť „ nepoškvrněné věčně je míti chtiec“ přikazuje král, aby žádný hajný, lovčí či jiná osoba je kácet nedovoloval ani sám nekácel či neprodával, „toliko suš aneb což by větrem padlo.“ Na vše ostatní musí být povolení listem královským Kdož by se proti tomu provinil „ utětie ruky pravé, ješto jí pomoc najvěčí jměl z úmysla zhřešiti „ a majetek takového služebníka propadne královské pokladně.

51 –určuje právní řízení, kdyby hajní nebo lovčí někomu podezřelému z lesního pychu vzali vůz a koně ( Nutnost přísahy, v případě viny majetek propadne králi.)

52 – označuje, jak se rozřeší spor o meze a hranice lesní

53 – zvláštní nařízení týkající se zrušených lesů , jejichž pozemky stále patří královské koruně : takové pozemky je nutno nově vysazovat.

54 – Přísně hrozí se hajným a všem, kdož by se proti ochraně lesů provinili. Pokuta dnes neuvěřitelná proti těm, kdož ustanovení, kteráž „ k zachování lesuov našich královských sme pilně učinili (…..) : Za právo činíme, aby nižádný čas(…)a pro žádnú věc kor lúpati v nich nesměl (…) Kdož by tomu učinil, bude-li hajný, ruka pravá buď jemu odřena a zbožie všecko, kteréž jest od nás za službu odstrahovanie lesuov držal, buď do komory našie obráceno. Pakli byl jiný který člověk, odřením ruky pravé pokutu toliko má trpěti.“ Trest žháři –„kdo by oheň kladl nebo klásti kázal v lesích našich, v dřieví neb kořeny jejich, ohněm až do skonání života pálen má býti…“

56 – „Proti těm, ješto stromy rúbajú neb drva v lesích“, nebo těm „ že by porúbaná proti sposobu ustanovení našeho vyvozil vodú neb zemi, aneb k tomu pomoc dával, pokutú túž pravé ruky uťaté má hynúti…“