Stromy vypravují

Ukázka z knihy:

Byl podmračený den – nastupující podzim se ohlásil mlhami. Od lesa se k Dětochově tvrzi s několika chalupami okolo blížila skupina jezdců. Dost neobvyklá podvečerní návštěva v místě na pomezí Moravy a Čech, skoro ztraceném mezi lesy.

„Pane, skupina cizinců se blíží od lesa.“
„Ozbrojených?“
„Nesou znamení té nové víry.“
„A jsou s nimi zbrojní?“
„Ne pane, zřejmě jen strážní doprovod obklopuje povoz – snad se zraněným.“
„Vyjeďte jim vstříc, já sejdu k bráně.“

Vladyka Dětoch měl zkušenosti s cizinci, kteří přijížděli, aby Moravany přesvědčovali o své víře – a přitom se oháněli meči. Jejich řeči nebylo rozumět, nepřátelských hlasů se domácí lidé právem obávali. Zdá se však, že od téhle nečekané návštěvy nebezpečí nehrozí.

Jeden z cizinců vyjel blíž k vladykovi, pozdravil a kupodivu vladyka jeho slovům rozuměl, i když muž byl jistojistě cizinec: „Pane, arcibiskup moravský Metoděj s doprovodem, který se ubírá za povinnostmi, jak mu ukládá jeho úřad, žádá o přístřeší. Sešli jsme s cesty a blíží se večer.“ Muž zůstal vyčkávavě stát a čekal na odpověď.

„Otevřete bránu, ať cizinci vstoupí! A vladyka skromné dětochovské tvrze přivítal muže, o němž už slyšel – spolu s bratrem Konstantinem byl znám po celé Velké Moravě. Bratři přišli s řádným pozváním od vládnoucího moravského knížete Rostislava – u nich znamení nové víry sebou neneslo prolévání krve… Proto vladyka bez obav pozval návštěvníka a dva jemu blízké žáky do hlavní jizby, kde už v krbu hořel oheň. Ostatní příchozí se zdržovali na dvoře. Čeleď se po chvíli přestala hostů ostýchat, odvážnější se opatrně poptávali na jejich putování. Kupodivu příchozí ochotně odpovídali.

V jizbě zavládla pohoda. Šedovlasý návštěvník rád vztáhl ruce k ohni: „Nemohu se zbavit zimnice, je to nemilá vzpomínka na nedávné věznění. V Bavorech měli hodně nevlídné sklepení a ty tři roky byly dlouhé. Ještě že papež proti mému zatčení představiteli bavorské církve zasáhl a za přispění knížete Svatopluka jsem se z vězení dostal. Tak jsem se konečně mohl ujmout úřadu na Moravě i v Panonii. Jedeme s posláním do kraje, kde žijí Češi. I tam je třeba vysvětlovat, co přináší nová víra“ „Slyšel jsem o cestách, které jste podnikali před lety ještě s učeným bratrem.

Tak začíná příběh o vitochovické borovici. Podle pověsti tu i dnes u ní rostou další borovičky. Jejich příběh je spojován s osobností věrozvěsta Metoděje a s počátky křesťanství na Moravě.

Příběh patří k dalším 29 vypravováním, které jsou v nové knize.