Pamatnestromy.cz :: Knihy : Příběhy památných stromů

Příběhy památných stromů Čech a Moravy

Autorkou je M.Hrušková, portréty stromů nakreslil Jaroslav Turek
Vydalo nakladatelství Deus Praha
K dostání v běžné distribuci , objednávky www.deus-knihy.cz

Živé vypravování s založené na dialozích



Seznam

1. O dubu sv. Václava ve Stochově
2. O dubu v Peruci
3. O Žeberské lípě
4. O lípě v Jiřicích u Humpolce
5. O dubu karlštejnského havrana
6. O královské lípě v Klokočově
7. O lípě Husově v Úklidu
8. O Žižkovu jihočeském dubu
9. O dubu v Myšlíně
10. O Bratrské lípě v Kunvaldu
11. O dubu pod Lichnicí
12. O hrušni na Helfštýně
13. O Čertovu dubu u Třeboně
14. O lípě v Neústupově
15. O lípách ve Zlaté Koruně
16. O svídnické borovici
17. O lípách v Domoušicích
18. O lípách v Kraskově
19. O dubu v Proseči-Obořišti
20. O dubu v Popovicích u Nechanic
21. O buku ve Lhotách u Potštejna
22. O lípě v Tupadlech u Klatov
23. O lípě v Horní Moravici
24. O lípě na Pastvinách
25. O Goethovu dubu a Krásném Dvoře

Doslov : Bedřich Ludvík, režisér a spoluautor tv.seriálu Paměť stromů


V příloze autorka vysvětluje:

Při vyhledávání podkladů k textům o významných a památných stromech jsem zjistila, že beletristicky zpracovaných pověstí o stromech je velmi málo, jen zcela ojediněle byly zařazeny do sbírek českých a moravských pověstí, a to často pouze jako doplňující vypravování k jiným příběhům( o hradech, bitvách, zázracích), ojediněle jako pověsti o stromech obecně( např. o vazech u Ohře, proroctví stromu na Šumavě aj.) Památné stromy přesně místně určené, tedy žijící přírodní památky, sbírku vlastních pověstí neměly a zatím nemají.

V předkládaném sborníku nejsou zařazeny pověsti, které už své autory mají. Na základě shromážděných lidových či zlidovělých podání jsem zpracovala příběhy, které mohou naše další památné stromy lidem přiblížit.


Ukázka:


5. O DUBU KARLŠTEJNSKÉHO HAVRANA
Ve čtrnáctém století, v době vlády slavného českého krále Karla IV., pokrývaly většinu území naší země hluboké lesy. I sám král se bral o jejich ochranu, přikazoval je střežit a přísné tresty hrozily každému, kdo by chtěl stromům v královském hvozdu záměrně škodit.
Také cesta na králův oblíbený hrad Karlštejn, který Karel IV. přikázal vybudovat v kopcích nad řekou Berounkou, skoro od Prahy vedla lesy. Samozřejmě že lesy obklopovaly i Karlštejn, nebylo tedy obtížné pro královu večeři obstarat zvěřinu ...
Hlas lesního rohu se přibližoval. Už bylo slyšet frkání koní i dusot kopyt. Z lesa vyjela skupina lovců a zastavila se na malé planince.
" Dobrý úlovek? Bude to stačit? Jeho Císařská Milost má ráda čerstvou zvěřinu, tak ať si neuděláme ostudu. Ještě by bylo potřeba dostat nějakého tetřívka." Muži se mezi sebou dohadovali a chystali se znovu vyrazit.
" Pane, podívejte toho drzého havrana. Sedí si tady, jako by nás poslouchal. Počkej, já tě proženu!" a mladý panoš Ondřej ze smolotelské tvrze, který teprve několik dnů patřil mezi karlštejnskou lovčí družinu, zvedl kuš k výstřelu.
" Opovaž se!" zahřměl hlas nejvyššího lovčího. "Copak jsi neslyšel o karlštejnském havranovi? To by ses našemu králi nezavděčil!" Havran jako by poznal, že je řeč právě o něm, zhoupl se na větvi, zakrákoral a rozletěl se směrem ke Karlštejnu.
" Vzhůru!" zvolal nejvyšší lovčí. " Nemáme moc času, král brzo přijede!" A skupina jezdců se znovu rozjela.
Panošovi Ondřejovi ale divný havran nešel z mysli. Jakmile mu to večer dovolila služba, zašel do čeledníku za starým Mikešem, který znal snad všechno o hradě i okolí.
" Tak havran říkáš ...To by sis skutečně dobře neposloužil. Tenhle pták patří k hradu a není taky jen tak obyčejný. Když je třeba, nosí na Pražský hrad z našeho Tejna zprávy. A je rychlejší než jízdní osel. A jak je chytrý! Ten se nedá ničím ze své cesty odlákat. Namíří si to rovnou ku Praze a odpočívá jen jednou - na dubu v lesích u Vonoklas, který označuje hranici panství.
Ve čtrnáctém století, v době vlády slavného českého krále Karla IV., pokrývaly většinu území naší země hluboké lesy. I sám král se bral o jejich ochranu, přikazoval je střežit a přísné tresty hrozily každému, kdo by chtěl stromům v královském hvozdu záměrně škodit.
Také cesta na králův oblíbený hrad Karlštejn, který Karel IV. přikázal vybudovat v kopcích nad řekou Berounkou, skoro od Prahy vedla lesy. Samozřejmě že lesy obklopovaly i Karlštejn, nebylo tedy obtížné pro královu večeři obstarat zvěřinu ...
Hlas lesního rohu se přibližoval. Už bylo slyšet frkání koní i dusot kopyt. Z lesa vyjela skupina lovců a zastavila se na malé planince.
" Dobrý úlovek? Bude to stačit? Jeho Císařská Milost má ráda čerstvou zvěřinu, tak ať si neuděláme ostudu. Ještě by bylo potřeba dostat nějakého tetřívka." Muži se mezi sebou dohadovali a chystali se znovu vyrazit.
" Pane, podívejte toho drzého havrana. Sedí si tady, jako by nás poslouchal. Počkej, já tě proženu!" a mladý panoš Ondřej ze smolotelské tvrze, který teprve několik dnů patřil mezi karlštejnskou lovčí družinu, zvedl kuš k výstřelu.
" Opovaž se!" zahřměl hlas nejvyššího lovčího. "Copak jsi neslyšel o karlštejnském havranovi? To by ses našemu králi nezavděčil!" Havran jako by poznal, že je řeč právě o něm, zhoupl se na větvi, zakrákoral a rozletěl se směrem ke Karlštejnu.
" Vzhůru!" zvolal nejvyšší lovčí. " Nemáme moc času, král brzo přijede!" A skupina jezdců se znovu rozjela.
Panošovi Ondřejovi ale divný havran nešel z mysli. Jakmile mu to večer dovolila služba, zašel do čeledníku za starým Mikešem, který znal snad všechno o hradě i okolí.
" Tak havran říkáš ...To by sis skutečně dobře neposloužil. Tenhle pták patří k hradu a není taky jen tak obyčejný. Když je třeba, nosí na Pražský hrad z našeho Tejna zprávy. A je rychlejší než jízdní osel. A jak je chytrý! Ten se nedá ničím ze své cesty odlákat. Namíří si to rovnou ku Praze a odpočívá jen jednou - na dubu v lesích u Vonoklas, který označuje hranici panství.