Kult stromů v zemích Koruny české

kniha o vztazích mezi lidmi a stromy v naší zemi: proč lidé uznali stromy za sídla bohů, které stromy se staly posvátnými, jak se změnil vztah ke stromům u našich předků po přijetí křesťanství, ochrana stromů a lesů ve středověku, co ve vztazích ke stromům přežilo do naší doby? – to jsou některé z témat, na které kniha odpovídá. Práce je zaměřena na slovanskou mytologii, týká se historie a života a myšlení hlavně v naší zemi a v blízkém sousedství – a to přibližně od počátku letopočtu, přes příchod Slovanů, středověk až do konce 20. století.Pro porovnání zařazen pohled na stromy v čínské a japonské mytologii.

DOSTUPNÉ V NAŠEM E-SHOPU

Úvod V.Větvička - Stromy-rostliny
Počátky kultu stromů
Pohanští předkové a víra ve stromy
Stromy ve světové mytologii
Naši předkové se stali křesťany
Soužití se stromy u nás
Vztahy ke stromům ( od 18. stol.)
Obrození a stromy památné
Stromy – to je i les
Stromy – symboly ( s povídkou J.Petránka „Darovaný strom“)
Uplynulé století
Přírodní náboženství a stromy
Místo doslovu ( s povídkou I. Klímy „Jak rostou stromy“)
Příloha : Přehled vývoj. období a vývoje stromů (text RNDr J. Pokorného)

Proč právě stromům se dostává takové pozornosti?

      Stromy mají ve vztazích k lidem skutečně mimořádnou pozici – jako žádná jiná rostlina. Ano, rostlina, protože tou stromy skutečně jsou. Jen si to někdy při jejich velikosti, mohutném hmotném kmenu a dlouhověkosti neuvědomujeme. A že mimořádná pozornost? Stromy totiž byly na světě dřív než lidé a svým životem umožnily existenci lidí.
      Existovaly na této planetě miliony let před tím, než vznikl náš druh, a díky jejich schopnosti čerpat oxid uhličitý z atmosféry, asimilovat uhlík a uvolňovat kyslík jsme se my – a další suchozemští živočichové – mohli vyvíjet. (Nathaniel Altman v knize Posvátné stromy).
       Primitivní sídla lidských tlup obklopovaly pralesy, pod větvemi mohutných stromů lidé nacházeli ochranu před sluncem i vichrem, prales lovcům dával obživu. Stromy byly tehdy těmi silnějšími, protože lidé byli zranitelní, slabí a skoro ničemu ve světě, který je obklopoval- a to byla příroda-, nerozuměli. Zatím co lidé se báli vichru, bouří – stromy bleskům vzdorovaly a přežily i vichřice. Proto lidé považovali o tolik větší a silnější stromy za něco tajemného, co je nadané zvláštní mocí - začali je považovat za jedny z těch tajemných mocností, které všechno kolem řídí. Za bohy, moudré i strašné. Nosili jim dary i oběti. I po- zději, když se už lidé naučili obdělávat půdu a pěstovat rostliny, úcta ke stromům nemizela. Věřili, že sice ne samy stromy jsou bohy, ale mimořádné ze stromů se stávají sídly bohů a ty že mohou lidem zprostředkovat kontakty s bohy, že umějí předávat od bohů poselství.Tyhle stromy byly nedotknutelné, posvátné, stejně jako místa, kde rostly a kam lidé nosili dary a kde prosili o pomoc.

Stromy mají duši?

      Naši dávní pohanští předkové věřili, že všechno, co žije, rodí se a podléhá zániku – že musí stejně jako lidi pociťovat bolest a radost – zjednodušeně: že ve všem je stejná duše….. A ty- to představy se udržely i přes středověk, třebaže to neodpovídá křesťanskému učení, ale církev si moudře pomohla. Prostě starý mýtus, který byl tak vžitý, že nešel vyrušit, překryla novou představou. Abychom zůstaly v ročním období – tedy stačí vzpomenout na zvyky kolem vánočních svátků. Jak říká K.J.Erben :“ ..ovocnému stromoví od večeře kosti …
      Ovocné stromy rostly přímo u domovů, byly lidem nejblíže svou každodenní užitečností – proto bývaly jako by považovány za členy rodiny, stejně jako hospodářská zvířata a pro hospodyně její drůbež. Lidé tehdy byli na nich závislí, měli z nich užitek. Český hospodář zval stromy k štědrovečerní hostině, moravská hospodyně hladila stromy rukama od vánočního těsta, aby dávaly víc ovoce. Stromy také dostávaly dárky.
      Lidé se stromy hovořili. Jenže – jak je už tak lidským zvykem – ne vždy s prosíkem, když od nich něco chtěli. Někdy to bylo přímo jako léčba šokem . Dočetla jsem se, že v jižní Slavonii a Bulharsku u stromů, které nebyly dost plodné, se na Štědrý den sešli dva rolníci. Jeden napřáhl sekeru – jako že chce strom porazit, druhý ho přemlouval a přimlouval se za strom, že se polepší. A to opakovali třikrát a věřili, že strom po takovém leknutí už bude dávat ovoce, kolik si přejí.

Proč se stromy vysazují při narození dítěte?

      Zasadit při narození strom – to je krásný zvyk, který také souvisí s předkřesťanskou představou, že stromy mají duši stejně jako lidé a že mezi životem lidí a životem rostliny tedy může být tajemné spojení.
      Proto strom zasazený otcem při narození dítěte s ním rostl a byl považován za vyjádření jeho životní síly, za jeho životní strom. Například když stromek zasychal – brali to jako znamení, že dítěti hrozí nebezpečí. Naopak nádherný vzrůst znamenal zdraví, radost….Když odcházely děti do světa – tak podle „jejich“ stromu prý mohli příbuzní doma poznat, jak se jim v cizině daří.
      Ve švýcarských pramenech je uváděno, že otec mohl nezdárného syna, který se něčeho zvlášť odsouzeníhodného dopustil, i na dálku ztrestat právě poražením jeho životního stromu.
      A jaké druhy stromů byly určené k sázení? Ve Švýcarech prý bývalo zvykem, že otec synovi sázel jabloň a dceři hrušeň, v Holandsku topol. U nás tak přesné dělení nebylo. Je známý památný dub, který byl vysazený při narození chlapce. Roste ve Stochově u Kladna a podle pověsti ho dala vysadit kněžna Ludmila, když se dověděla, že se jí na zdejší tvrzi narodil prvorozený vnuk Václav, budoucí český kníže. Proto se strom nazývá Svatováclavským dubem a patří mezi naše nejstarší a nejznámější památné stromy.
      Kořeny má tenhle zvyk dávné , mnozí rodiče a prarodiče tradici udržují i v současnosti. Doba je jiná a vysazování stromu je nyní spíše bráno jako poděkování, že se narodil nový život. Ten stromek se stává zhmotnělou vzpomínkou na počátek životní cesty mladého člověka, jako takový živý památník… Takže – vlastně se opět připomíná to dávné a podvědomě chápané spojení člověka a stromu.

Co znamenaly stromy u chalup?

      Celkem je logické, že od životního stromu - můžeme říkat i ochranného stromu jednotlivce vede představa k ochraňující koruně stromu u chalupy. Lidé věřili, že strom vysazený předky ochraňuje jejich domov, že tak prostřednictvím stromu jim jejich dědové a prabáby přejí požehnání. Ten strom považovali za spojení s nimi a nikdo mu nesměl ublížit.
      Zajímavé je, jak mnozí noví chalupáři podvědomě a samozřejmě přejali vztah k stromu u jejich chalupy, zamilovali si svůj strom – a naopak jsem slyšela vypravování o jiných, kteří věkovitý strom obratem zpeněžili a pak se divili, jak v letním žáru mohli dřív lidé na horské stráni přežívat.
      V knížce z roku 1949 od F.Hrobaře „Staré a památné stromy na Žamberecku“ se píše o lípě ve Verměřovicích, která zachránila při požáru stodolu a sama shořela. A paní Sklenářová z čísla 10, jak píše F.Hrobař, na ni nejen vzpomínala s úctou, ale fotografii schovávala jako obrázky milých příbuzných. Podobně schovávají fotografii svého rodového stromu i obyvatelé z Machova na Náchodsku a jsou pyšní na to, že jejich lípa už pamatuje devět generací rodu.
      A tak bychom mohli dál připomínat rodové stromy slavné – jako lípu v Telecím u Poličky, Sudslavickou u Vimperka, velikánskou lípu na Pastvinách , ale i rodový javor třeba v Blatinách ze Ždárských hor.