Stromy nás povedou Dobříší a okolím

     Za průvodce jsme si zvolili památné stromy. Jejich koruny tedy budou těmi, které určí cíle naší cesty. Ale nemylte se, nejsou to stromy ani výjimečně staré, ani překvapivě mohutné. Mnohé jsou chráněné právě proto, aby se takovými mohly stát. Aby neměl příležitost nikdo, kdo by je třeba pro peníze nebo že mu překážejí, dal porazit. Vydáme se za nimi na místa, kde nám krajina mezi Vltavou a Dobříší nabídne pohledy, které mnozí tak blízko od Prahy nečekají. Je to krajina trochu utajená, známá však zkušeným turistům pro osobité kouzlo zelených kopců na obzoru, krajina, která se otevře cyklistům a výletníkům v pomalu jedoucích automobilech – jinak si svůj půvab nechá pro sebe…

     První písemná zmínka o Dobříši je z roku 1251, kdy kancelář Václava I. vydala listy adresované klášteru v Plasích. Místo vydání je uváděno „villa Dobres“. Názvem villa se označoval dvorec nebo menší opevněné místo. Písemně je Vargač, jak znělo starobylé jméno hradu, připomínán v roce 1321, je popisován jako stavba nepatrná a patřící k Tetínsku. Dnes na dávný hrad upomíná vysoká budova na skále nad Zámeckým rybníkem. Je strohá, přísná a jako zakletá. Čeká na probuzení k životu, aby vedle nově upravené budovy bývalého purkrabství a hájovny přestala vypadat tak zanedbaně… Na Vargači je věk vidět, ovšem nepřipomíná už tolik původní hrad, spíše to, že po vybudování nového panského sídla byl opraven (z té doby je barokní štít), ale využíván už jen jako sýpka velkostatku a později, v 2. polovině 20. století, jako skladiště státního statku. Tehdy dostal železobetonové vyztužení a stavební zásahy byly tak velké, že jejich nákladné odstranění dnes brání novému majiteli, aby mohl této památce vrátit důstojnou užitečnost…

Dobříšské lesy!
     Pojem všeobecně známý široko daleko turistům, trampům, houbařům, myslivcům, ale taky odborným lesním hospodářům, historikům a v neposlední řadě čtenářům literatury-připomeňme třeba oblíbeného hrdinu Káju Maříka. Lesy slavné, mohutné, obklopující Dobříšskou kotlinu, lemující starodávnou Zlatou stezku vedoucí od Obořiště k Dobříši, dále kolem Obory k Voznici, na Chouzavou a k Mníšku. Starodávné lesy poskytující odjakživa útočiště zvěři a ostatním tvorům s lesem srostlým, mezi něž možno počítat i lapky, přepadávající pocestné, pytláky, hajné, myslivce, uhlíře pálící v milířích dřevěné uhlí pro císařské a panské železárny a početné lesní dělníky, povozníky a lid obecný, jimž všem dávaly dobříšské lesy obživu. Lesy spravované Královskou komorou, které byly honbištěm českých králů. Však ne nadarmo byl na dobříšském Vargači za dob panování krále Václava IV. Nejvyšší lovčí úřad království…